v přílišném zírání na tebe je strach strach z pravdy a z nebe v přílišné starosti o tebe je bázeň ztráty leč ne vždy přece někdy je to kalkul všední kšefty s tělem mimo duši tak dej jí co chce ať je klidná ať tělu nekáže neb v přílišném myšlení vzniká mnoho překážek tak kážu duši a tělo pouštím k vodě když nemá v tobě co svátosti sluší v nebi však ukážu tělu že tohle je duch syn a bůh a všemožné slasti jen přelud přej si být celé svou duší i tělem neb když příjde souše bude ti jednoho chyběti doušek v přílišném tichu promluví stěny v dlouhé rozluce s tebou stanu se sebou a pak příjdu k tobě jako poprvé tak snad strhne mě po tobě hlad a duše? ta bude vědět že opět patří tělu