poezií se dostaneš až do morku kostí nevíš co bylo nevíš co bude slova jen proplouvají jako královské koráby necháváš je unášet narážet na mělčinu všeho tvého uboze přízemního myšlení slova malují slova vznášejí výzvu necháš se odnést až na konec veršů? tam kde se utopí svět tam kde můžou jen básníci vykročíš za hranice běžných vět? slova nic netuší dokud jim neřekneš vytyčit smysl je výsadou pána slova s kostmi si zahráváš a psům nic nenecháš až v údolí suchých kostí dostanou pokyn obrostou masem složí se v těla jen boží vzdech tě naplní smyslem tam, kde psi prchli tam, do dalšího údolí mrtvých slov