holá lebka na nebi svítí oznamuje k smrti prostřeno temná hlubina vůkol září přitahuje odevzdej své břemeno prošlapané trnoví trhá uvolňuje od bolesti, od štěstí projít po hladině smrti věčně bez příprav smrti dorovnat zrození
Rok: 2017
transcendence
žijeme od postele, přes hrnek až k hajzlu opěrné body naší pouti a v prostoru mezi nima chceme aby nebyly říkaje tomu transcendence
mámě, z břicha
kolébáš mě tiše kolébáš jen šramot občas proniká k mým uším horuch a běh mi není znám však něžně kolébáš mě, kolébáš v rouše tvých životních dějin v chrámu tlukot tvůj ti sluší a mě uspává tiše pro klidnější příště život jsi dala a srdce rytmus běh rozhýbala
ne
nechci nemusím nebudu nevím nejsem slepých vůdcem sluch vidomých však strach nenech si kalit zrak dovol si tiše naslouchat
vyjdi a nezůstaň skrytá
jak dlouho se budeme dotýkat svých tich jak dlouho se budeme odměňovat svými těly hříchy co nevyčpěly hříchy co postrádají budoucnost chceš mě odměnit svou přítomností? každý tvoříme svou vlastní bariéru hluku chceme se rozběhnout, ale zamrzá vůle přání zůstanou nevyřčena budoucnost zatavená do toužení chceš mě odměnit svou bezbřehostí? jak dlouho budeš plnit srdce kalem ležíce v obleženích, ticha v zákopech skryta náznaky těla předcházejí toužebnostmi otevřena vyjdi a nezůstaň skrytá