slov není

slov není
na rozčtvrcení
není ani stopy
po dechu antilopy
skrývá se ve stepích
tepaje život
zdola do kopyt
terč zrcadlící oči
zviklané nevykoupí
jen kráse dá se potěžkat
pohladit postesk
v slabinách polechtat

jako přítel zdá se ti eros
a eros jako lov
když není jasných slov
o znamení na kolenou pros
odřená podlaha
kolena do naha
když čouhají ze života kosti
budeme smrti prostí

sopka

doznívám jako v houštinách
vřískot kohouta obětovaného životu
pronásleduje mne ticho smrti
uklidím oči do kouta
a připomenu si v úplňku
k odrazu žene 
pírko unesené
větrem ponecháno na pospas
dlouze padám do černobílých snů
jako pírko pohlazené větrem
a ponecháno výšinám
padám zpět do barevných dnů
s tebou jsem očistil křídla
promnul zrak a došplhal
až tam kde kraluješ krásám
a rozkazuješ pravdě
ty to víš, to je známo
leč všichni zaměňují to za neznámo
já to vím, to jde samo
když jsem doprovázen touto dámou

její urozená barva zalévá mě
jako sopka soptí, vře
přitom její každý výbuch
“malá, malá”
pohladí mě
k životu probouzí

stále slepý
jen co dočtu tvoji hádanku
zaléva mě zelená
vyzdobí životem
a odnáší do spánku
nemusíš se lopotit
stačí zapomenout
do sopky zahodit
odevzdat se snu
a nanovo se narodit

nabízíš vaz

s důvěrou nabízíš vaz
ať kat či polibek
“zlom vaz!”
křičím něhou
do duše, kde mihotavý plamínek
zapaluje plamen
jen, když to tak vidím
ach, bože!
s důvěrou je ámen
kde kůže kůži našeptává
já jsem ty a ty jsi má
vysvlečeš lež
a rozjímáš
zdaž není rozkoš,
rozkoš od sebe odnímat?
zhas! ten oheň zhas!
plamen musí mihotat
a my péčí k němu našeptávat
jsi náš
nás všech
zapomeň rozkoší průvod

líná se brzy

v lůně slzy
líná se brzy
jemný k srdci jež je rozzářilo
nejvýše a nejprostěji
děkující

vymyšlené okno zraku podvojného nedohraje hru
hlasů nikajících
nikde nedosáhne
ni praku smrtelného
k hluchu přikovaný

a ráno chci mit pevný hlas
jak horalé při veselici
křičet život a zahnat
v dáli nekončící
strach ke smrti tíhnoucí
a na večer
už nedohlednout za horizont hvězdnych klání
nedomyslet dál než závoj konvalinek
se klanějíce k zemi
svedou vody zurčící
pramínek
života pramen

zažehneš plamen

zažehneš plamen jen tak
pro letmé vzedmutí světla
hra září probudí tvůj žár
obětí tvé jak povodeň němá
obejme v hlubinu nekončícího měkka
hladí toužení po srsti, dovádí
na kapkách rosy vzrušením svádí
do čista odevzdána daru těla
vysvlečena až do ran zázraku
odkrýváš s lomozem
a s puchýři na uších
rána beze vítání
noci bez souladu
měsíce se sluncem
hrají tu hru roky
jen my ohněm vábíme můry
kati
ti jenž přes hru nevidí lásku

…will save you

other people will save you
let it go

from the other side
closer than you think
sleeping beauty
behind the windows
waiting for you to notice
but you dont know still
how to turn on the light
to notice

other people will save you
let it go
and watch closely

from behind
u hear just breathe
cold like a death
dancing on your back
pain from the choice
growing in between white and black
u would like to believe
in others move

other people will save you
let it go
and listen closely

deep inside
known from outside
going ahead through your head
light showing the movement
what matters in direction
of solid ground
you never reach outside
with no sight inside

you save will of others
let you go
and move slowly

tahy šachem

když již není slov na rozházení
děláš aspoň tahy šachem
prak z vlasů lásek
natržený
goliáš pak zničí tě šmahem
na vlásku poslední kamínek
ze tmy kde trýskají různá světla
tvoříš svůj vítězný den
pamatuj:
král se vždy zdráhá být vrahem