Měsíc: Srpen 2019

s důvěrou nabízíš vaz
ať kat či polibek
“zlom vaz!”
křičím něhou
do duše, kde mihotavý plamínek
zapaluje plamen
jen, když to tak vidím
ach, bože!
s důvěrou je ámen
kde kůže kůži našeptává
já jsem ty a ty jsi má
vysvlečeš lež
a rozjímáš
zdaž není rozkoš,
rozkoš od sebe odnímat?
zhas! ten oheň zhas!
plamen musí mihotat
a my péčí k němu našeptávat
jsi náš
nás všech
zapomeň rozkoší průvod

v lůně slzy
líná se brzy
jemný k srdci jež je rozzářilo
nejvýše a nejprostěji
děkující

vymyšlené okno zraku podvojného nedohraje hru
hlasů nikajících
nikde nedosáhne
ni praku smrtelného
k hluchu přikovaný

a ráno chci mit pevný hlas
jak horalé při veselici
křičet život a zahnat
v dáli nekončící
strach ke smrti tíhnoucí
a na večer
už nedohlednout za horizont hvězdnych klání
nedomyslet dál než závoj konvalinek
se klanějíce k zemi
svedou vody zurčící
pramínek
života pramen

zažehneš plamen jen tak
pro letmé vzedmutí světla
hra září probudí tvůj žár
obětí tvé jak povodeň němá
obejme v hlubinu nekončícího měkka
hladí toužení po srsti, dovádí
na kapkách rosy vzrušením svádí
do čista odevzdána daru těla
vysvlečena až do ran zázraku
odkrýváš s lomozem
a s puchýři na uších
rána beze vítání
noci bez souladu
měsíce se sluncem
hrají tu hru roky
jen my ohněm vábíme můry
kati
ti jenž přes hru nevidí lásku