příslib jako pachuť času
náhlost změn
cit pro doznívání
plachost soumraku
i pozdní zrání
pozdní sběr
a všechny plavby jitřních lodí
rybolovy
sítě
návnady
vábná světla nočních bárek
jen bludičky v močálech
na zcestích pramínků slov
zachytí se jako lesklá
proti proudu brzká
drzá ryba
vleklých hlubin
vele-ryba
slov vele-král
Rok: 2022
to chce čas
dej mu na čas to chce čas než jeden prohlédne klidně sejdi zestárni a znovuzroď svou loď sejdi z cesty a zase přijď vrať se jako marnotratný strýc otec i syn v hloubi chrámu zpečetěný novic vypečený kouřem ohněm nasáklý lásky lesk si vtírá jako olej šalamounovi vstříc hebčejším ha-pči! do vlasu smotaný neplačíc slzí pro zdejší čeká prahne po hladu lační pro lepší ráno neb dává na čas ještě posečká neb je mu dáno vzplanout jako louka indiánům brzkým jarem dáti klid skrze slovo splašit a dechem zahladit
Vita Activa: The Spirit of Hannah Arendt (2015)
Vita Activa – The Spirit of Hannah Arendt (2015) < můj TIP na dokument, který je aktuální více, než kdy jindy – na pozadí životních událostí filosofky Hannah Arendt dokument představuje hlavní témata její celoživotního díla: zlo, idologie, vina a trest, uprchlíctví, lidství, společnost. A přesně tyhle témata se opět staly palčivými otázkami dnešního světa. Děsí nás zlomyslnost Putina, hrůzy války, uprchlíci, nevymýcené ideologie, společenské nepokoje, povrchnost politiků a médií apod. Proto věřím, že 2 hoďky s touto filosofkou prospěje každému. "Neexistují žádné nebezpečné myšlenky, myšlení samo o sobě je nebezpečné." – Hannah Arendt Její nejznámější a provokativní myšlenkou bylo, že ZLO JE BANÁLNÍ a POVRCHNÍ JEV (úkaz). Nikdo se nerodí zlý, žádná temná síla nediktuje svoji vůli lidem, a tedy na světě ani neexistuje žádná esence zla (jako Satan, apod.), avšak zlo se rodí ze zaslepené poslušnosti zjednodušeným představám o světě (z idealismu). Jednoduchost, pohodlnost a klišé rodí zlo, jež číhá na povrchu těch nejběžnějších věcí. Opomíjení bohatosti a rozmanitosti života a světa zastoupené černobílým viděním zatemňuje mysl a upevňuje nás v přesvědčení, že svět je tak a tak, jasně daná věc, kde jiná možnost není, než vykonat, co je nutno ve jménu budoucnosti (veškeré zlo vždy bylo vykonáno ve jménu nutnosti, pro budoucnost). Neochota přemýšlet hlouběji a v šiřším kontextu, neschopnost vidět jiné možnosti, neschopnost vcítit se do druhých a uvědomit si jiné pohledy na svět plodí netoleranci kohokoliv a čehokoliv odlišného a cizího...následně nenávist, a následně zlo. Proto Arendtová nabádala k pluralitě a rozmanitosti společnosti, kultury, idejí. Svět je mnohem komplexnější a složitější než si kdokoliv z nás dokáže představit, proto je jakékoliv myšlení z principu nebezpečné. Příliš jednoduše přebíráme ideje druhých nebo příliš rychle docházíme k závěrům, které z podstaty nikdy nemůžou být pravdivé, ale zachycují pouhý zlomek všech vazeb a procesů, které kolem nás probíhají. Tyto zkratkovité závěry nám znemožňují vidět pravou podstatu skutečnosti, která nikdy není jasně daná, stabilní, ale vždy proměnlivá, fluidní jako tvoje energie, jako nálady, jako společnost...jako vlny uprchlíků hledajících nový domov. Tak buďme ostražití, ať se pak nemusíme stydět za to, že jsme lidé. Nakonec ještě jeden citát definující zlo z pera Arendt: "Evil is a surface phenomenon. We resist evil by not being swept away without thinking by the surface appearance of conventional things. We do it by reaching another dimension which lies beyond the horizon of everyday life. In other words, the more superficial someone is, the more likely he will be to yield to Evil. That is the Banality of Evil. An indication of such superficiality was the use of clihés. And Eichmann, God knows, was a perfect example." Vlastní překlad: "Zlo je povrchový fenomén. Zlu odoláváme tak, že se nenecháme bez přemýšlení smést (svést) povrchovým vzhledem konvenčních věcí. Děláme to tak, že se natahujeme po jiné dimenzi, která leží za horizontem každodenního života. Jinými slovy, čím více je někdo povrchní, tím je pravděpodobnější, že propadne zlu (poddá se zlu). To je banalita zla. Náznakem takové povrchnosti bylo používání klišé. A Eichmann, Bůh ví, byl toho dokonalým příkladem." dokument: https://www.imdb.com/title/tt5358370/?ref_=fn_al_tt_1 v češtině vydané knihy HA: https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/hannah-arendt-3707 Nechť všechny bytosti prospívají v míru...aj ufoni! <3
galerie kreseb 02
photo gallery 02
O ekologii od Z. Neubauera
Ekologický řád světa ustavuje poznání, důvěru a uznání, že přírodní skutečnost a přirozená zkušenost jsou téže povahy. Ekologickému poznávání, oproti objektivnímu vědění, nejde o zjištění a zajištění, nýbrž o ujištění, neběží o ověřování a prověřování, nýbrž o důvěru a věření, nejedná se o sledování a slídění, ale o následování a sladění, nezáleží v konstatování a ustavování, nýbrž v konstituci a stálosti. Ekologické poznání nespočívá v uchopení a rozumění, nýbrž v pochopení a srozumění, a znalosti tohoto druhu nesestávají ze záznamů a seznamů, leč vyvstávají ze známostí a seznámení. Místo ověřování nastupuje důvěra a vnější poměřování nahrazuje vnitřní poměr – osobní vztah.
Zdeněk Neubauer – Spor o Darwina jako symbol
V době, kdy se křiví (trefnější by bylo užít slovo odvozené z německého die kurve) všechny pojmy populistickou sebrankou nebo pseudo-filozofy, je slast číst, jak Neubauer pracuje s pojmy a jak je dokáže rozlišovat a dávat do kontextů. Definuje EKOLOGII jakožto vztah k světu jako k DOMOVU. Z řeckého OIKOS = dům. (Srov. např. s pojmem ekumenický nebo ekonomie odvozené ze stejného řeckého slova.) A z toho vycházející nová religiozita – tedy zbožnost, či přesněji z původního religio = opakovaný vztah – jež z této vědomé příslušnosti k domovu/světu vytváří důvěrné soužití a společenství všech bytostí, které k domovu patří. Tlačí se mi na mysl přírodní národy, kde je jasné jak facka, že zodpovědnost za svět leží na bedrech každého jednotlivce. Když to řeknu pitomě, nebudeš házet papírek od nanuku do trávy, ale do příslušného koše. Při hlubším uvědomění je to aktivní péče o domov/svět, takže pochopíš, že žádný nanuk nechceš, protože už samotná jeho výroba kalí svět a přináší více problémů než úžitku. Jak říká Neubauer: "Být v něčem doma znamená činit to svým domovem a domovem se tomu stávat: uctivě vstupovat do světů jiných bytostí a poskytovat jim přístřeší – ve vlastní duši činit místo jejich skutečnosti." Aneb je jen na každém z nás, jaký ten domov bude za pár let pro tebe, tvoje blízké nebo tvoje děti. Zda se cítíš doma zde, nebo lítáš někde v oblacích (nebi/cloudu). Být pevně nohama na zemi znamená uvědomovat si, že každý kus země, na který vkročím, a každá bytost, kterou potkám jsou součástí mého/našeho domova – k tomuto uvědomění napomáhá chodit bez bot a potkávat lidi bez předsudků (dodávám já). Pravá globalizace nás teprve čeká – uvědomění si, že jsme jedno v tom smyslu, že jsme obyvateli stejného domova (a jiný nemáme). Ta ekonomická globalizace (mimochodem ta měla vrchol již kolem roku 2012 a od té doby klesá) byla jen taková nezralá zábava, pokoušení hranic snesitelnosti přírody. Až všichni pochopí, že jsme součástí jednoho domova, můžeme mluvit o nějaké ekologii. Do té doby jsou to jen kecy, kecy, business, ziskuchtivost a kecy! Do kontextu zmíním citát z Ajňahíty, staroíránské legendy: "Budu poslušně vykonávat své životní povinnosti a budu je konat dobře; ba lépe než dobře, abych mohla být stále pamětliva účelu svého života zde na zemi, který je takovýto: Jsem na této zemi, abych ji zušlechtila, abych proměnila pouště v ráj, v ráj, jejž by mohli obývat Bůh a jeho spojenci. Kéž by proto všechny věci prospívaly v míru. Takové je mé přání. Tak se staň!" Je smutné vidět, že našim pachtěním tento ráj boříme a mnohé bytosti to již nesnesly a tento domov opustily (vymírání druhů). Nenechávej zodpovědnost za svět druhým, politikům, státům, firmám, ale převezmi ji na svoje bedra. To je jediná cesta z krize.
NEUBAUER, Zdeněk. Spor o Darwina jako Symbol. Revue Prostor. Praha: 2005, č. 65/66.
NEUBAUER, Zdeněk. Spor o Darwina jako symbol. O počátku, cestě a znamení časů. Praha: Malvern, 2007, s. 118-169. ISBN 978-80-86702-26-1
HANISH, Otoman Zar-Adusht. Ajňahíta. Přel. J. Navrátil. Praha: Pragokoncert, 1969, 128 s.
Budu poslušně vykonávat své životní povinnosti a budu je konat dobře; ba lépe než dobře, abych mohla být stále pamětliva účelu svého života zde na zemi, který je takovýto: Jsem na této zemi, abych ji zušlechtila, abych proměnila pouště v ráj, v ráj, jejž by mohli obývat Bůh a jeho spojenci. Kéž by proto všechny věci prospívaly v míru. Takové je mé přání. Tak se staň!
O. Z. A. Hanish – Ajňahíta
galerie kreseb 01
Simone Weil (1909-1943)
Medailonek o životě a tvorbě Simone Weil zařazuji z toho důvodu, že ji považuji za jednu z nejpozoruhodnějších myslitelek 20. století, která však zůstává stále opomíjená a málo známá. Proto ber tento text jako povzbuzení k hlubšímu probádání této filosofky.
namátkou
nahlodáš mě jen tak namátkou přikováš ke slovu jež točí se jak v oprátce tělo tě napadá napomíná a dotuje k činům jež předejdou zhroucení světa života, stromu, kamery, slona, vědy tak tvoříš své věty jež se točí jak v oprátce utahují šroub nevinné pošetilosti z výchovy, tradice, počestnosti nebudeš přitakat všednosti jen z houštin vypustíš zvědy mnohosti svého mmm-nad-já vykřesáš jiskru předností kterak se zablýskneš bytosti nejvyšší přehlušíš sokoly vlny i pobřeží bohu se zalíbíš jen na druhém konci oprátky ani hovno, ani zvratky ani seno, ani kvas pouhá voda jež se prostým slovem změní v prvotřídní chlast
podrážky
hledím vstříc tvým podrážkám nálada sněhově bělavá v úplňku setrváš a sílu v něm si ponecháš tak po kroku krok dosuneš dorovnáš nebojíš se již lásky jen stínů co vejdou s ní se vším co narazí střetneš se vždy poslední tam kde jsi sebou a jen sebe poznáváš přičestí přítomné nevztáhneš neprodáš vysvlečeš se z pravdy a v úprku přilákáš medvědy vlky a v dálku odevzdáš strachy své podrážkám