Měsíc: Únor 2022

buddha na dveřích a v očích lesk
krásou opojený
vrásky odhazuje v bezvětří

drmolení karet pod stolem
dvěmi srdci opeřený
skleněný zpěv operní

palčivý zpěv vlčích matek
tíhou sen pobledlý
zajídá se pod kůži
vrh poslední
na šest stran kostek spoléháš
na hrany jim nevidíš
a co teprve za ně
jen podkopáváš dlaně
nenecháš ho vplout
bezhlavého v bezvětří
neuslyšíš ani krok
vlhkost všechno zahluší
a po ní vzkvétá jaro
líheň
jen co neulpělo ve svědomí
hlubiny vod se dobře skrývají
snad jednou v pramen se promění
jen posečkej s tím srdcem z kamení

/ old basen, prvni dve sloky maybe 2017-18, druhá část únor-2022

ach vy věčnosti každodenní
pominete s hlukem?
nikterak
pominete s kouřem?
nikdy však
pominete trápením?
nikdy nikdy
nikdy nechce srdce pominouti věčnost soužením
pomiňte mé naléhání
leč ta dáma nenechá mě vplouti do věčnosti
pouze ve vlasech jich když jsem skryt
věčnost proudí, překypuje nazbyt
teď však trhám vteřiny na střepy
není jí ještě
není té věčnosti
každodenní káva všední bez tebe
jde o pouhé pomíjení
míjení
každodenních věčností 

píšu: otče, co je to ten oheň?
– vliv
otče, a co je vítr?
– svoboda
a jak se to má s vodou?
– čiré naplnění
a země?
– jistota

jistota čiré plnosti svobodným vlivem

kam se svalíš?
narazíš
a co pak?
duše skřehotavý pták
v rouše roztodivné magie
holý prak nadívaný v krajině
bezpochyby vrostlý v zuby
brousí, brousí medem, ohněm
konejší tě bludy
zanáší tě k vodě
tam se svlažíš?
spíše odnese tě proud
a v srdci poslední soud
spatříš
jak prosíš otce ať potrestá tě
a vrásky jeho prozrazují něhu
a díky ní nechce
a ty křičíš, že chceš
ačkoliv se v jeho slzách zračíš
v plánech pro lepší svět

narovnáš se, pobledneš
sílou ohně vhání tě ten pohled
tlačí v proud
do víru
plamenů
ať prozkouší tě samy
on nebude tě trestat
dokud přeci nevidíš
nerozumíš, neslyšíš