klíče zabředly do špatných zámků před léty se vzdali zbroje a šli spát pod horou se zmítaj v spánku nemůžou přec království bez boje dát přijde jich čas, kdy otevřou se brány poznáš to tak, že budeš utopen v sobě budeš si dokola tvořit a lízat rány šamani, druidové, mudrci, mesiáši dědové budou se obracet v hrobě hledáš slov, kterými bys zavřel bránu nechal kousek sebe stranou pro útěchu, ukojení a ještě aspoň jednu ránu leč jazyk až příliš zamotaný vlastní pravdou bojuje pro zachování kousíčku vlastního významu pomimo přirozené, společné, jednotící a všechny nám vlastní znaky pak přirozeně dojde k odseknutí mečem probuzených kteří došli prohlédnutí co je tmelem a co nosným trámem / 24.3.2022 - Ova
Měsíc: Březen 2022
na hranici
myslím, že tě nezastavitelně miluji ať už to znamená cokoliv půjdu kamkoliv budu rytířem, budu dobývat dračí slůji ať už požádáš o cokoliv budu tady zamotaný v příběhu, jenž odežene pouze oheň pouhé plameny dusící se hranicí na hranici já a ty pálíme videokazety na kterých počínáme i završujem vlastní já i když ty začíná kde končí já a proto si hraju jako princ bajaja němý leč zahleděný za hranice kouře lží zahleděný do tebe
/ 22. 3. 2022 – ova
plápolavá
plápolavá světlu vzdorná nejsi ničím pod lampou nejsi na očích záři svou nesoucí hrdě na čele jako hvězda nesoucí princeznu na čele něco jako: malý princ čtoucí malého prince Exupéry uvězněný v citadele nepoznaná jasným krokem správným skokem do všestrannosti shiva storuký a mysl uvězněná v těle pár koní v zápřahu sílou jako tisíc par v dávivém okamžiku přikrášluješ strom o zlaté tele však propadli se světlu vyhnali se z řad bezestinných do stínu stvořitele dala ses mu v hada hvězdu, pannu, spasitele nechce nechat uznat svého posledního miláčka není již místo pro boha pouze pro třepot křídel lehký záchvěv tiché vzrušení pro člověka ve výdechu v posledním dějství snu spasíš se veskrze pravdou katharsis mučitele ve světle vších krás poznáš řád slunce i luny v náruči fysis nejhlubšího prolnutí
co ten strach?
co ten strach? páchnem za ním? smrdíš studem? není příčesek jen hřeben? odstraní nás z řádovosti pod korouhví dokořán vpouští vítr z příměsí nechce na sklonku přec hryzat přítmí zatíženo kalností lehce pobyl lehce nadbyl tma zatížena sentimentem bezbožství to však vyžaduje blízkou známost se všemi božstvy zřídit ministerstvo mezibožských styků není rozdílu mezi tmou a světlem v duchu, pravdě, jednotě prolíná se sama vůle k aktu bez příměsí míchanice zrcadlení tvoří chladné cely ověnčeny těly a ty pak schází do hrobů a všechny náhrobky tvých svatých lesknou se jak voskované bavlněné šnůry z nebe natažené pergameny rozvíjejí příběh tvůj i jejich bys chtěl zahlédnouti ve tvém zpětném zrcátku jimž řídíš budoucnost tvoříš svět z pradávné moudrosti zapsané do každé buňky každého těla jenže těla nechceš vystavovat a tak máme kulturu, náboženství, tradici, příběhy recyklaci idejí dosud geny, teďka memy a co rozhodne budoucí? rozhodčí však rozhod za nás kdo rozhoduje jest rozhozen či přesycen obětními hody v náruči rozhodnosti věru i hodnot nabyl rozhodnuvši posbírat všechny lebky ze dna kádě z temné nevědy vylovit bit skoro-pravdy a do něj budoucnost přetavit nemůžeš však přemostit zkomprimovat, zploštit bublaninu s vlnami částicového bombardování není lepší sdílet tenhle div kvantové bujení byl bys schopen se k tomu přiklonit, viď? tak hle! a již bomby neházej! zaházej si házenou a pak do bazénu se studenou život přec vždy studí od sklepa od vlhkého kořenového spletení ve sklepení totiž najdeš vše, co prahne zjevit ti duše že nerozhodneš že nepředběhneš nepochopíš a pak ani nepřiznáš to že nejsi šéf, nejsi rozhodčí jsi jen vtípek pantomima hříčka na střídačce zápasu na poli všednosti to nás pouze šálí zrak že i ten komentář zdá se pravdivý však on reflektuje skrze dědův monokel jak to asi bylo a pak říká "tak to je"! no neboj! rozhodně to nemineš budeš-li se soustředit a nenecháš se rozhodit hra je jenom hrou však když ji propadneš skončí to jen fanatickou házenou až upadne ti ruka a hrách na prach takhle hráchovka nebude! hlad sejde však sleduj jen co udržíš se sledovat pak vyruší tě vůle k aktu in-stink-tiv-ně a už jednáš beze strachu vždyť nevíme dost abychom se vůbec mohli obávat čehokoliv na poli všednosti to leda bůh, ten už se usoužil k smrti jakožto i naše mysl na střídačce zápasu na poli všednosti amen! / 17. března 22 - ova
What are you so afraid to lose?
HEY, third track of my new EP is ready, in comparison to the other two tracks, it`s more easy-listening electronica, but still “hopefully“ disturbing! Because the topic is disturbing! So come and listen (see) what shayt we`re living in. Everyone is so afraid to lose resulting in so many buildings in our cities standing idle without any use all around the world. Firstly I saw it on my trips around Europe, I think without that experiences I would not understand this problem fully. After coming back i had an oportunity to reflect on that problem in performance Ticho tě neochrání II. (2019), which focused on the same topic. I tried to put into the music my point of view and feelings about that issue. After years I came back to the material of my live set tempted to create full range tracks out of it. So let`s say now I tried to specify the expression of what live set already said. But if you`re interested in how it sounds now, easy click and listen! Headphones recommended (or huge soundsystem)! It seems like the core tracks from the EP are done, but maybe something more will come, because there is still some material! So let me know how it sounds..
All my tracks are free to download and recommended to share and spread, specially to play publicly !-) But financial support is very welcome – you can easily support me through Bandcamp website or directly on my bank account (via Revolut) or newly you can support me also in Bitcoin also!
#housing #urbanism #bigcitylife #publichousing #squatting #landlordsyout! #occupyemptyproperty! #neccesarysocialdisobedience! #electronic #techno #syncopictechno