co ten strach? páchnem za ním? smrdíš studem? není příčesek jen hřeben? odstraní nás z řádovosti pod korouhví dokořán vpouští vítr z příměsí nechce na sklonku přec hryzat přítmí zatíženo kalností lehce pobyl lehce nadbyl tma zatížena sentimentem bezbožství to však vyžaduje blízkou známost se všemi božstvy zřídit ministerstvo mezibožských styků není rozdílu mezi tmou a světlem v duchu, pravdě, jednotě prolíná se sama vůle k aktu bez příměsí míchanice zrcadlení tvoří chladné cely ověnčeny těly a ty pak schází do hrobů a všechny náhrobky tvých svatých lesknou se jak voskované bavlněné šnůry z nebe natažené pergameny rozvíjejí příběh tvůj i jejich bys chtěl zahlédnouti ve tvém zpětném zrcátku jimž řídíš budoucnost tvoříš svět z pradávné moudrosti zapsané do každé buňky každého těla jenže těla nechceš vystavovat a tak máme kulturu, náboženství, tradici, příběhy recyklaci idejí dosud geny, teďka memy a co rozhodne budoucí? rozhodčí však rozhod za nás kdo rozhoduje jest rozhozen či přesycen obětními hody v náruči rozhodnosti věru i hodnot nabyl rozhodnuvši posbírat všechny lebky ze dna kádě z temné nevědy vylovit bit skoro-pravdy a do něj budoucnost přetavit nemůžeš však přemostit zkomprimovat, zploštit bublaninu s vlnami částicového bombardování není lepší sdílet tenhle div kvantové bujení byl bys schopen se k tomu přiklonit, viď? tak hle! a již bomby neházej! zaházej si házenou a pak do bazénu se studenou život přec vždy studí od sklepa od vlhkého kořenového spletení ve sklepení totiž najdeš vše, co prahne zjevit ti duše že nerozhodneš že nepředběhneš nepochopíš a pak ani nepřiznáš to že nejsi šéf, nejsi rozhodčí jsi jen vtípek pantomima hříčka na střídačce zápasu na poli všednosti to nás pouze šálí zrak že i ten komentář zdá se pravdivý však on reflektuje skrze dědův monokel jak to asi bylo a pak říká "tak to je"! no neboj! rozhodně to nemineš budeš-li se soustředit a nenecháš se rozhodit hra je jenom hrou však když ji propadneš skončí to jen fanatickou házenou až upadne ti ruka a hrách na prach takhle hráchovka nebude! hlad sejde však sleduj jen co udržíš se sledovat pak vyruší tě vůle k aktu in-stink-tiv-ně a už jednáš beze strachu vždyť nevíme dost abychom se vůbec mohli obávat čehokoliv na poli všednosti to leda bůh, ten už se usoužil k smrti jakožto i naše mysl na střídačce zápasu na poli všednosti amen! / 17. března 22 - ova