Rubrika: veřejný šuplík

velryby

chtěl jsem pozorovat mistra při práci
ale ulicemi velryby plavou

vstříc do kuropění vtáhnou
všechny běsy známy podsvětí

blýštivá jsi vláhou po ránu
vrabci skřípaj nejen noty koránu

neprocházíš nebem zdejší
ptáci přílétaj jen v rouše kamélií

v hodině psa

v hodině psa
procházíš močál
kratší než dar
zem!
tvrdší je slupka

v hodině vlka
drásáš světlo
vytí skulinou
být
ze sna neumlká

den!

práh co spojuje

je to pravda?
je to hra?
číslo které prosvítá
jas co hladí
práh co spojuje

tvůj dluh
je touhou mých očí
můj dluh
nesplatím
ani doživotím

rozdíl mezi dluhem tvým a mým
nebude nám stačit
k vytvoření my

/ únor 2018

společná fáze REM

pojďme najít společnou fázi REM
splynout
pochopit, že není rozdílu mezi zenem a sněním
otevři
vyjdi ven
staň se úplňkem světla života v tobě
přistupivši k oběti v bílé robě
odpluješ lodí a odevzdáš se vlnám
již nebude rolí
nebude stínů
necháš se unášet
až najdeš lůno
slunce
a z nebe na podzim
bude padat lotosové kvítí

rumu jenom na lžičku

rumu jenom na lžičku
a před svítáním domů
ještě čaj
a na sekeru
krásy po chuti
šaty, vlasy vlnící
lžička
ve Tvých hlubinách se topící

úsměvy
vůli krotí
krotší menší o lžíci
nerozvlníš
už nikdy ne
nepokradeš
srdce mé

jen dolij
přelij
touhy a karamelu
vždy jen po málu

sníš

sníš o pekle v zármutku
o chladných nocích léta
o slzách bez lítosti

sníš o světě rozhodném
o světle bez příměsí barev
o mužích bez vášně

sníš o nebi v pravdě druhých
o stínech co tě směřují
o lese kde se neztratíš

sníš a nejsi k nalezení
o písních ti řeknu, jednou
o lásce nebudu ti vyprávět

o lásce se mlčí
ve dvou

spřežením jsi všech mých šelem

když probudíš se z běsů
zavolám na tebe lásku
němá však pozvedáš mě
k lesům oči bělásků bez lesku

pokořená do čeřiště
spřežením jsi všech mých šelem
čistá jen pro naše příště
blednu když mě klameš tělem

zkřehla důstojnost před důrazem
snění přenechám tvým úsměvům
vzdávej svoje břehy
pro zem i pro svěžost k snům

city obkrouženy světem
pohaslý ve všech svých zákoutích
uhýbám zaražen krásou
květem chci šimrat tě na koutcích

kostka duše

kostka duše
na lžíci
do kávy či čaje
světci sladící

nemůžu si říct
vysoké jsou okraje

prapodivný podnik žití
strojené to klábosiště

bez lásky
pro slasti
z bank vabank vybíráš jen strasti

prosté je přec smyslu
tak nač sladit
napoj hlavu dosud čistou
kde je cesta cílem kraj kol ráj

kruhem život klikatit se smí
prut jen pouta dá ti
pnutí krátí sny
dí: budeš stvořen z ní
kapkou odjistíš co zve tě k moci v ní