poslední dotek není mezi spánkem a probuzením ve vědomí prosté shody jednoty poslední dotek dlaní přijetí stoikovo odevzdání z žalu tání poslední pohled pevného pouta prach hvězdám odevzdám odes sílu muže jeho křehké srdce zlaté ruce život plný píle díky i když není srdcem zatřese / 22.3.2017
Rubrika: veřejný šuplík
valentines
s kým sníš kde budeš uchovávat trny když se nebe nepřidá nepřejíš se smyslnosti nerozmlouváš Davida nezachráníš Goliáše vyžíráš-li budky ptáků ve svých potřebách se ztrácíš hlídáš každý pohyb řas ale nedáš lásku ochutnat ještě není život ve dvou ještě je ti vzdálen sen
i les se může bát tmy
i les se může bát tmy vlastního selhání a víly svého zpěvu kovářova kobyla nikoho nemiluje slepené pravdy odrazů odlitky stop melodiemi smyté nepřesné dávky jedu pro spásu kormidelník roztříštěný na střepy když vyliješ moře stepního vlka spatříš bárky tichých námořníků břehy hořcem zarostlé zázrakem vždy je však koráb co unese to mrtvé moře před zrcadlo smíření budeš mu přát budeš mu přát vymřít po přeslici po meči po moři po jedu po lásce
lebka na nebi
holá lebka na nebi svítí oznamuje k smrti prostřeno temná hlubina vůkol září přitahuje odevzdej své břemeno prošlapané trnoví trhá uvolňuje od bolesti, od štěstí projít po hladině smrti věčně bez příprav smrti dorovnat zrození
transcendence
žijeme od postele, přes hrnek až k hajzlu opěrné body naší pouti a v prostoru mezi nima chceme aby nebyly říkaje tomu transcendence
mámě, z břicha
kolébáš mě tiše kolébáš jen šramot občas proniká k mým uším horuch a běh mi není znám však něžně kolébáš mě, kolébáš v rouše tvých životních dějin v chrámu tlukot tvůj ti sluší a mě uspává tiše pro klidnější příště život jsi dala a srdce rytmus běh rozhýbala
ne
nechci nemusím nebudu nevím nejsem slepých vůdcem sluch vidomých však strach nenech si kalit zrak dovol si tiše naslouchat
vyjdi a nezůstaň skrytá
jak dlouho se budeme dotýkat svých tich jak dlouho se budeme odměňovat svými těly hříchy co nevyčpěly hříchy co postrádají budoucnost chceš mě odměnit svou přítomností? každý tvoříme svou vlastní bariéru hluku chceme se rozběhnout, ale zamrzá vůle přání zůstanou nevyřčena budoucnost zatavená do toužení chceš mě odměnit svou bezbřehostí? jak dlouho budeš plnit srdce kalem ležíce v obleženích, ticha v zákopech skryta náznaky těla předcházejí toužebnostmi otevřena vyjdi a nezůstaň skrytá
nejvyšší
Ty Nejvyšší Na kříži Svátostmi zhrzený Skrze tvoje žebro Vyhřezlé Zírám na svět Jak chřadne
uklidit
uklidit za sebou rozžehnout svíce dát o sobě znát dopít skleničku přistavit žebřík vystoupat do oblak