Khalim Lamshi (KHI-SHI), rodným jménem Marian Kisza. Pocházím z Třince, studoval jsem v Ostravě a mezitím jsem také procestoval Evropu křížem krážem. Studoval jsem polsko-českou základní i střední školu, za což jsem velmi vděčný, neboť jsem měl ve výbavě dva jazyky hned od malička a k tomu se brzy přidalo studium angličtiny, kterou jsem však neuměl aktivně využívat dokud jsem nevycestoval za hranice Česka. Avšak na cesty jsem se vydal až po vysoké škole, kterou jsem vystudoval v Ostravě na Filozofické fakultě, kde jsem získal magisterský titul v oboru filosofie. Mimo to jsem vždy přirozeně tíhnul k umění, třeba fotografie mě fascinovala a bavila od chvíle, co jsem dostal první fotoaparát do ruky. O umění jsem se začínal zajímat nejdříve poslechem hudby (CD přehrávač byl vysněným dárkem na vánoce), čtením beletrie, hrou na kytaru a postupně – díky prvním láskám – jsem se dostal k psaní vlastní poezie (později i prózy) a tvorbě písní (později hudby vůbec).
Řekl bych, že až studentská léta mi otevřela obzory a hlavně přivanula do života důležité lidi. Ti mě přiblížili k aktivnímu umění, kde jsem nacházel nový rozměr filosofie, kterou jsem dosud znal pouze jako akademickou záležitost. Jiní přátelé mě zase inspirovali k cestování, díky čemu jsem zažil neuvěřitelné věci, poznal neobvyklé lidi a nabyl zkušenosti k nezaplacení. Z mých cest po Evropě vychází koncept mé knihy Průvodce post-apokalypsy, kterou jsem začal psát během cesty stopem do Řecka. Tomu předcházela moje první cesta stopem ze skotského města Alyth s odbočkou do Marseille až domů do Ostravy (celkem cca 4000 km, 27 úžasných řidičů, za 21 dní). Tuto cestu jsem podnikl s kamarádkou, a proto jsem si řekl, že další cestu absolvuji sám, abych zakusil další rozměr cestování. Jednalo se právě o cestu stopem do Řecka s cílem navštívit blízkého přítele a poznat ostrov Samothraké. Do třetice jsem podnikl cestu společně s kamarády vlastními auty až do portugalského Lisabonu – tato cesta byla pro mě zatím nejen časově nejdelší (cca 3 měsíce), ale také co do najetých kilometrů za volantem. Zároveň tuto cestu vnímám jako nejvýživnější, protože jsme se ve skupině podněcovali k mnoha úvahám, tvorbě, a taky si dodávali odvahy k dobrodružstvím, které bych zřejmě sám nikdy nezažil. A další cesta? Snad pěší pouť...dojdu-li odvahy vykročit, protože i Bilbo Pytlík připomíná: „Je to nebezpečný podnik, Frodo, vykročit ze dveří. Stoupneš do Cesty, a když nestojíš pevně, nevíš, kam tě může strhnout.“ [J. R. R. Tolkien – Pán prstenů]
Lidé, láska, spiritualita, knihy, filosofie, umění a cestování jsou věci, které můj život zásadně formovaly a stále formují. Díky nim tvořím to, co tvořím. To vše ve mně vyústilo ve svobodomyslnou a otevřenou filosofii k životu a v přesvědčení, že se nemohu "podepsat" pod svoji tvorbu aneb nepovažuji se za autora svých děl, ale pouze za jakési "médium" (či prostředníka), které jednak určité základní informace již nese a nové také vstřebává. A pokud je člověk dostatečně svobodný a kreativní, transformuje je do jiné podoby, jiného kontextu, jiné chuti a struktury. Tato bábovička, a též i její forma, je pak bližší hlavně mě samotnému, ale díky tomu může být bližší/přístupná také dalším lidem. Jsem přesvědčen o tom, že vědění a ideje jsou všech, a každý má stejnou šanci (teď myslím psycho-fyziologicky) poznání dosáhnout. Každý kdo druhému v poznání brání, je ten největší zločinec (chcete-li Iblís, nebo Satan, neboť z definice je to ten, kdo se zasazuje o oddělení člověka od boha, nebo svádí z cesty, způsobuje zmatení atd.).
Také věřím v to, že je velmi důležité vlastní poznání (zejm. poznání přímé – zkušenosti, vědomosti) co nejhojněji sdílet jakoukoliv kreativní cestou s cílem svoje nitro co nejvíce obnažit – externalizovat/zhmotnit, což znamená vynést na světlo hlubiny našeho nevědomí (jinak řečeno také princip individuace, alchymie, apod.). Nejen kvůli sobě, ale zejména kvůli výše řečenému a kvůli druhým, abychom měli srovnání a poznání květnatosti a rozmanitosti světa (mého, tvého, našeho). Ty nejlepší myšlenky zvítězí a přirozeně se rozšíří mezi lidmi, tj. přirozený výběr a evoluce v oblasti kultury/idejí, chcete-li memů. Až dějiny rozhodnou, které ideje zvítězí a zapíšou se do kolektivního nevědomí. Dějiny a kultura jsou jako archív líbivých a tedy úspěšných idejí. A proto poznání patří všem...abychom nalezli tu ideu nejlepší.
A vůbec všechno všem! Omezení brzdí, zákony nařizují, zákazy blokují a pravidla regulují...jenže člověk si ve své malosti dovolil regulovat/usměrňovat něco, co je v neustálem toku, transformaci, vývoji, nikdy ne-stejné – a tedy přírodu, fysis (tj. celá naše realita a její přirozenost). Aneb vše plyne, pravil Hérakleitos...a jím bych začal ve výčtu inspirativních osobností, které mě nepřestávají dovádět k údivu a tázání. Pár inspiračních zdrojů zmíním i pro Vaši inspiraci. Začnu tedy od těch našich "dědulů" jako jsou Díogenés ze Sinópé, Sókrates, Platón, Ježíš, Buddha, Lao-c'.
Následně celá filosofická skepse – beru si příklad od východu (zen-buddhismus, Nágárdžuna) až k západu (antická fil. skepse), z mladších skeptiků mě nejvíce ovlivnili např. D. Hume nebo F. Nietzsche.
Z novodobé filosofie nemůžu opomenout jistě Simone Weil, Hanse Jonase, Ilyu Prigogina, Karla R. Poppera nebo dvojici Martin Heidegger a Ludvík Wittgenstein, kteří mě dovedli k tázání po vědě, po poznání a po jazyce. A tyto otázky mě zase dovedly k celé psychedelické kultůře v čele s Timothy Learym, spolu s Alanem Wattsem, Ram Dassem (Richard Alpert) a hlavně k člověku, které zásadně ovlivnil a stále inspiruje moje myšlení, největší moderní "šaman" Terence McKenna. Zmíněný šamanismus jakožto prazáklad všech náboženství a také privátní možnost spirituality mě nepřestává udivovat, stejně jako celá jeho tradice, kterou perfektně zmapoval Mircea Eliade v knize Šamanismus a nejstarší techniky extáze (doporučuji také další jeho religionistické studie). Se šamanismem a psychedelickou kulturou souvisí procházky (ne)vědomím, a tedy poznávání psyché člověka, kde kotvím u C. G. Junga a čerpám u celé řady dalších psychologů jako např. William James nebo Erich Fromm.
Z českých filosofů je to moudrost a kritičnost Zdeňka Kratochvíla nebo hloubka a mystičnost Zdeňka Neubauera. Neustále mě také ohromuje a inspiruje náš mudrc a kmet Václav Cílek.
Dalšími zdroji, které se však nedají shrnout pod jméno jedné osoby jsou kulturní, umělecké a myšlenkové směry, kde jsou pro mě nejzajímavější: šamanismus, hinduismus (Upanišády, Bhagavatgíta), (zen)buddhismus (Buddha, Nágárdžuna, Tibetská kniha mrtvých), taoismus (Tao te-ťing, I-ťing), jóga, různé legendy a mytologie a vlastně všechny další zajímavé duchovní směry, které mi příjdou pod ruku.
Z filosofie a umění je to již zmíněný skepticismus, dále existencialismus, pragmatismus, analytická filosofie, anarchismus, surrealismus, kubismus, dada, minimalismus, symbolismus nebo sci-fi. Samostatnou zmínku si určitě zaslouží Alejandro Jodorowsky a jeho zásluhy ve filmu, performance a psychomagii.
Z literatury zmíním alespoň pár autorů pro mě nejdůležitějších: František Halas, Jiří Orten, Daniel Hradecký, Rafał Wojaczek, Herman Hesse, Chalíl Džibrán, J. R. R. Tolkien, Albert Camus, Chuck Palahniuk, Greg Egan, Frank Herbert.
U hudby se ani nebudu rozepisovat, bylo by to na dlouho – poslouchám všechno co mě zaujme a hlavně rád vyhledávám hudbu neobvyklou a novátorskou – od folku až po experimentální elektorniku. Musím ale zmínit hlavní inspirační zdroj, což mnohým asi připadne jako cliché, protože je to kapela Radiohead a zejména pak její frontman Thom Yorke a kytarista Jonny Greenwood a všechny jejich ostatní side-projekty. Oni pro mě reprezentují tento vždy novátorský přístup k hudební tvorbě. Řekl bych, že díky nim jsem se naučil skutečně naslouchat hudbě. Přesto mě většinou zastihnete při poslechu jungle nebo techna.
Tak to by asi stačilo, teď už si možná dokážete udělat obrázek o tom, co se mi honí hlavou, a k čemu se "má" tvorba může vztahovat. Veselé počtení tedy.
Pseudonym Khalim Lamshi [chalim lamši] vznikl velmi dávno, přesnou dobu si nepamatuji, vím jen, že jsem byl v té době pohlcen tvorbou Chalíla Džibrána (arabsky Khalīl Jubrān), proslulého díky knize Prorok. Chtěl jsem si tedy po vzoru arabské zvučnosti vytvořit vlastní pseudonym, ten však měl zůstat anonymní – neplánoval jsem jej používat veřejně. Stalo se však shodou okolností, že jsem si později vymyslel pseudonym KHI-SHI (odvozeno z mého příjmení Kisza + z chorvatského slova kiši = déšť) pro svoje hudební projekty. Tyto dva pseudonymy se jaksi spojily v jeden, v tom smyslu že KHI-SHI lze chápat jako zkráceninu KHALIM LAMSHI. Pseudonym Khalim Lamshi nemá žádný jasný ani osobní význam, tato smýšlená slova mi připadla prostě krásná a libozvučná (popřípadě pokud víte o nějakém významu v jiných jazycích, tak sem s tím, jsem zvědav).
Kdyby snad někdo zatoužil podpořit moji tvorbu, pak nabízím dvě platidla:
1.) CASH$ na účet Revolut – @marian3cp5 nebo;
PayPal – @MarianKisza
2.) BTC na adresu: bc1qpemlujs6t8h4rs4gsa5tldpyzhnm0ap6wssdq6
Předem vřele děkuji, všichni mecenáši jsou automaticky mými hosty – proto zanech vzkaz!