děsí tě vlastní ruka? to všechno co napsala a ještě napíše? snad se nezlobíš na vlastní muka? tuhu vždycky vypíšeš a nenecháš řádek pro příště děsí tě vlastní slova? to všechno co vykonala a ještě přivolají? pocity bez sdílení jsou sláměná vdova ne tak zcela přijatelné ovdovělé jako černá vdova děsí tě vlastní jed? stejně tak mělo by blahořečení stejně tak chtění vysvlíkáš snovými pouty svět tam nechceš klení zapíráš do kuropění děsí tě vlastní prozřetelnost? ta divá leč zcela jasná křehká i snivá cizí jako jiná bytost vzdává se jmen skrytá i podmanivá děsíš se vlastního děsu? stejně jako dravec za noci ještě temnější moci vzdáš se konečně denních běsů? vejdeš do noci beze slov ale do dne pln veršů / Třinec