nahlodáš mě jen tak namátkou přikováš ke slovu jež točí se jak v oprátce tělo tě napadá napomíná a dotuje k činům jež předejdou zhroucení světa života, stromu, kamery, slona, vědy tak tvoříš své věty jež se točí jak v oprátce utahují šroub nevinné pošetilosti z výchovy, tradice, počestnosti nebudeš přitakat všednosti jen z houštin vypustíš zvědy mnohosti svého mmm-nad-já vykřesáš jiskru předností kterak se zablýskneš bytosti nejvyšší přehlušíš sokoly vlny i pobřeží bohu se zalíbíš jen na druhém konci oprátky ani hovno, ani zvratky ani seno, ani kvas pouhá voda jež se prostým slovem změní v prvotřídní chlast