dát ti věno naruby to křehké tetelení budoucího klidu na struhadle utřít sny touze tuhnoucí v žilách roztopit krve předků jen ať volně proudí touha ve vřavě počitků jen ať sobě dostojí (jen ať předky nasytí) kde však truhla v pokoji zrození spící slaví se na místo boření ze slov mýty, staví z představ legendy o štěstí, o bolesti o lidské snaze rašení leč nechce dát se toužení nechce překročit práh blažených až k bažení po hojivém srůstu po všeobjímajícím růstu protože ta situace jasně dí jako jedna hlava druhé hlavě k hlavě další bezhlavě šeptají si mezi sebou hlavy stvůry stohlavé to co zřejmé je všem v této síti znamená jen jediné vyvrátit z rovnováhy všechny váhy odhodit za sebe všechny štíty vytratit cestou naděje i víry vystavět z mžiku notnou chvíli vyklepat strach i za všechny štíry … a sát nasávat život jako had přijímat potravu - i svůj jed překlenout nuznost myšlení cítěním že žiji a v tom všem i ti draci zatracení-živí konečně za hranicí svého nikdy vysvléci přání příležitost ať vyjeví svůj dar, své štěstí i všechna potřebná prokletí neb kdo budou věční? ti, co konali, nebo ti, co drmolili, chodili okolo a kondolovali? mudrovali-hudrovali, horkou kaši přihřívali přimlouvali se za věčnou míru za jedinou zbožnost konání za jasné hranice milosti, soucitu, pomoci vedli nás neláskou k lásce učili zmatením pořádku slabostí toužili ukovat moc běsněním proti chuti ukrývali nejpřitažlivějšího jeho jediného však nelze zahnat proto vysvobodím tě šílenstvím tichým sténáním hada jež nikdo neslyší až na skřítky co chtěli by vykouzlit ti štěstí a pomůžou, když dáš jim vedení uslyšet neslýchané nazírat nevídané mimo všechna tvá dobrozdání a všechna ta přísná zlořečení přesnost nech na bohu a pro své dobro zdání ponech zdáním kéž bys nakonec užil tu nepříjemnou nepravděpodobnost tu nejmenší z nejmenších u cesty onu jež by ti do ok ani nepadla leč možná by záchranný steh jistoty ovinula kol tvé budoucnosti nehledě na jistoty až uslyšíš ji zpívat -pomimo hadí sténání- had začne hned spílat to vše jest větší než maličkost! to vše třeba dovolit ke štěstí! bez výmluv bez konceptů bez kodexů bez reptání projít poušť vlhkou nohou a neuschnout svlažit mrtvé i přítomné šokovat náhodu nahotou bezprostřednosti ať si budou myslet cokoliv - psi prašiví na děravých mostech představivosti prozřou jen k odleskům karmy a ty na třpytu zmatení tančíce, prokousneš oslepující lest matky šalby začneš s klidem pít bezbřehost těch řek však dílo je dokonáno jen když se vypije do dna a konat slovy umí jen tvá přidušená DNA myšlenky plynou rychle, situace jakby smet plánováním je chceš držet a takto celý svůj koncept-svět leč nezapomeň na struhadlo a denně utírej sny tak dlouho až znovu budeš moci pít bez touhy i v nasycení pít z pramene dění