příjdu ke trůnu moudrosti a na trůnu rozbité sklo střepy kde jsou ty skřeky jež neslyším kde patří ty střepy v prachu nemytých rukou a špíně za prsty která neschází jen drží při zemi a jako poezie se ti vtírá práce práce pak už jen pozoruješ jak nosíš vodu a štípeš dříví pak už jen pozoruješ jak se to všechno děje a ta špína za prsty? snad jednou sejde / báseň lesní učebně v třinci