i po těch letech
potkávám v snách
tě
krásu všech krás
od lesa k vřesu
vřískám
samotu
nesnesu
od pekla k nebesům
nesu tě, jedinou
jsem tu
na značkách připraven
na znak
prsa, žabka, král a rak
tak snad tě snesu
jak slepice kořen
vzrůstající k nebesům
hračka i dům
jistota, prokletí
nesnášenlivé objetí
obojetní maj’ tisíce snah
leč nulové přijetí
přijmi, co dáš
dáš-li se v snách
do révy vin
jako džbán
létající, je nic, džin
stojící vody
půl-prázdný půlměsíc
je dlouhý jak tvoje loky
zkroucené lokny
k smrti se točí
toky
zvoucí se životem
jednou tu, jindy tam
pozvedáš z duše trám
zase plno, zase sám
na hodinách hodiny
žalu
ukazují bídu v kalu
hledám jen světlo
tam
kde nikdo jej nechtěl mít
tam
kde bez tebe už nejsem sám
povstaň, přijď, přitul se
k bratru sok nesmíří
si tě
tmavomodrý duch poloh
jógy
sexu
chlastu
blití
když nejsme sami
nikdy na cestě
nikdy v cíli
nejsamozřejmějšího
teď