vzdáváš se sítím snových neblahých ran souzním, soucítím tahám svůj trám nechci tě odevzdat oku, temnotě, slabým dnům nechci se potápět jako tvůj trůn pozvedni se, vzchop se, přistup blíže! u ohně místa dost a tobě tělo tak prokřehlo, potěmnělo nech ho prohřát, prosvětlit nech se žárem nabažit z toho, co je všem bolestné oddej se vykoupit setřes své strasti bol vykřič pryč hlasu nenech ho zanítit tvou krásnou lásku k sobě ke světu ob dvě i k druhým k věcem a universu kde v jednoverší vše k dobru splašíš provedeš údolím slepců své stádo ovcí povedeš hrdě ke stavu šlechtickému významně významovitě poznamenáš si pro život, svět i pro příště až bude po všem tečka. a sláva světlem protkaná životní dráha