Ekologický řád světa ustavuje poznání, důvěru a uznání, že přírodní skutečnost a přirozená zkušenost jsou téže povahy. Ekologickému poznávání, oproti objektivnímu vědění, nejde o zjištění a zajištění, nýbrž o ujištění, neběží o ověřování a prověřování, nýbrž o důvěru a věření, nejedná se o sledování a slídění, ale o následování a sladění, nezáleží v konstatování a ustavování, nýbrž v konstituci a stálosti. Ekologické poznání nespočívá v uchopení a rozumění, nýbrž v pochopení a srozumění, a znalosti tohoto druhu nesestávají ze záznamů a seznamů, leč vyvstávají ze známostí a seznámení. Místo ověřování nastupuje důvěra a vnější poměřování nahrazuje vnitřní poměr – osobní vztah.
Zdeněk Neubauer – Spor o Darwina jako symbol
V době, kdy se křiví (trefnější by bylo užít slovo odvozené z německého die kurve) všechny pojmy populistickou sebrankou nebo pseudo-filozofy, je slast číst, jak Neubauer pracuje s pojmy a jak je dokáže rozlišovat a dávat do kontextů. Definuje EKOLOGII jakožto vztah k světu jako k DOMOVU. Z řeckého OIKOS = dům. (Srov. např. s pojmem ekumenický nebo ekonomie odvozené ze stejného řeckého slova.) A z toho vycházející nová religiozita – tedy zbožnost, či přesněji z původního religio = opakovaný vztah – jež z této vědomé příslušnosti k domovu/světu vytváří důvěrné soužití a společenství všech bytostí, které k domovu patří. Tlačí se mi na mysl přírodní národy, kde je jasné jak facka, že zodpovědnost za svět leží na bedrech každého jednotlivce. Když to řeknu pitomě, nebudeš házet papírek od nanuku do trávy, ale do příslušného koše. Při hlubším uvědomění je to aktivní péče o domov/svět, takže pochopíš, že žádný nanuk nechceš, protože už samotná jeho výroba kalí svět a přináší více problémů než úžitku. Jak říká Neubauer: "Být v něčem doma znamená činit to svým domovem a domovem se tomu stávat: uctivě vstupovat do světů jiných bytostí a poskytovat jim přístřeší – ve vlastní duši činit místo jejich skutečnosti." Aneb je jen na každém z nás, jaký ten domov bude za pár let pro tebe, tvoje blízké nebo tvoje děti. Zda se cítíš doma zde, nebo lítáš někde v oblacích (nebi/cloudu). Být pevně nohama na zemi znamená uvědomovat si, že každý kus země, na který vkročím, a každá bytost, kterou potkám jsou součástí mého/našeho domova – k tomuto uvědomění napomáhá chodit bez bot a potkávat lidi bez předsudků (dodávám já). Pravá globalizace nás teprve čeká – uvědomění si, že jsme jedno v tom smyslu, že jsme obyvateli stejného domova (a jiný nemáme). Ta ekonomická globalizace (mimochodem ta měla vrchol již kolem roku 2012 a od té doby klesá) byla jen taková nezralá zábava, pokoušení hranic snesitelnosti přírody. Až všichni pochopí, že jsme součástí jednoho domova, můžeme mluvit o nějaké ekologii. Do té doby jsou to jen kecy, kecy, business, ziskuchtivost a kecy!
Do kontextu zmíním citát z Ajňahíty, staroíránské legendy: "Budu poslušně vykonávat své životní povinnosti a budu je konat dobře; ba lépe než dobře, abych mohla být stále pamětliva účelu svého života zde na zemi, který je takovýto: Jsem na této zemi, abych ji zušlechtila, abych proměnila pouště v ráj, v ráj, jejž by mohli obývat Bůh a jeho spojenci. Kéž by proto všechny věci prospívaly v míru. Takové je mé přání. Tak se staň!" Je smutné vidět, že našim pachtěním tento ráj boříme a mnohé bytosti to již nesnesly a tento domov opustily (vymírání druhů). Nenechávej zodpovědnost za svět druhým, politikům, státům, firmám, ale převezmi ji na svoje bedra. To je jediná cesta z krize.
NEUBAUER, Zdeněk. Spor o Darwina jako Symbol. Revue Prostor. Praha: 2005, č. 65/66.
NEUBAUER, Zdeněk. Spor o Darwina jako symbol. O počátku, cestě a znamení časů. Praha: Malvern, 2007, s. 118-169. ISBN 978-80-86702-26-1
HANISH, Otoman Zar-Adusht. Ajňahíta. Přel. J. Navrátil. Praha: Pragokoncert, 1969, 128 s.
Budu poslušně vykonávat své životní povinnosti a budu je konat dobře; ba lépe než dobře, abych mohla být stále pamětliva účelu svého života zde na zemi, který je takovýto: Jsem na této zemi, abych ji zušlechtila, abych proměnila pouště v ráj, v ráj, jejž by mohli obývat Bůh a jeho spojenci. Kéž by proto všechny věci prospívaly v míru. Takové je mé přání. Tak se staň!
O. Z. A. Hanish – Ajňahíta